Věřím, že život je z podstaty dobrý, že vše, co přichází můžeme využít jako příležitost k růstu a že každý z nás má schopnost přeměnit nepříjemné nebo nepříznivé věci ve svém životě na něco dobrého a prospěšného. Láska a odvaha jsou tím, čeho v tomto alchymistickém procesu potřebujeme nejvíc.

Od malička věřím na zázraky, a tak se mi i dějí. Miluji radost, hravost, miluji lidi, přírodu i zvířata, miluji život. Cítím a vím, že všichni jsme jedno a navzájem se doplňujeme, inspirujeme, posouváme. Zkušenost jednoho může obrovsky pomoct a usnadnit hledání druhého.  

Moje cesta vedla přes "musíš", "nesmíš", "dobře, "špatně", "hodná holka", "šikulka", naplňování představ a očekávání jiných lidí, až k velikému vnitřnímu zmatku a smutku. Role maminky mě donutila podívat se pravdivě na to, co jsem, co žiju a jak. Cítila jsem se ztracená, nepoznávala jsem se, život mi nedával smysl. Potřebovala jsem se najít a projít hlubokou vnitřní transformací. Postupnými krůčky jsem se znovu postavila do své síly, smířila se se svými dary i stíny a začala odhazovat vše, co mi neprospívalo a co nebylo moje. Byla to (a stále je) nádherná cesta a často svému minulému já děkuji, že mělo tu odvahu na ni vykročit. Můj vnitřní život se díky tomu zcela proměnil a postupně se to projevilo i v tom vnějším. 

Co mi pomohlo nejvíc? Upřímnost a laskavost sama k sobě, každodenní práce s myšlenkovým nastavením a cesta z hlavy do těla - méně řešit, více prožívat, vnímat, pouštět. Být tady a teď. Pohyb, dech, meditace. A slova moudrých.

Okouzleně objevuji, co všechno je v životě možné, když se mu plně otevřeme. Když si namísto strachu a nedůvěry zas a znovu zvolíme lásku. Mým přáním je, aby mnohem více lidí uvidělo svůj život jako naplňující, plný darů a posvátný.

Ať je každý den požehnáním, každé setkání blažeností a každý okamžik modlitbou.