Změň svůj příběh

Některé situace a prožitky, kterými v životě procházíme, jsou pro nás tak moc náročné, že se i po letech snažíme je vytěsnit ze svých vzpomínek. Děláme, jako by se to nestalo. Snažíme se k tomu období ani koutkem mysli nepřiblížit. Když se na ně někdo zeptá, odvádíme pozornost jinam. Nechceme čelit všem těm obrovsky nepříjemným pocitům: vině, smutku, strachu, pocitům selhání, marnosti, svým vlastním temnějším stránkám.

Jenže jednou to stejně vyplave na povrch. Pravda si vždycky najde cestu ke světlu a ty se tomu budeš muset postavit čelem. Když to necháš dlouho „vyhnívat“ a kvasit někde v podpalubí své mysli, můžeš jet docela dlouho s tím, že se to možná nikdy nestalo. Můžeš si kolem toho dokonce i postavit různé kulisy – přebarvit ten příběh, vyprávět ho trochu jinak než se stal, ovětvit ho nejrůznějšími výmysly… Jenže tě to stejně dožene. A pak to dost možná bude bolet. Často se tato potlačená místa dříve nebo později projeví i ve fyzickém těle ve formě různých onemocnění nebo tlaků.

Jestliže to nechceš nechat dojít tak daleko a najdeš odvahu raději se na ty své kostlivce podívat, jsi tu správně. Existuje jedna báječná možnost, kterou doporučuji všem, kdo se už nechtějí nechat svírat svou bolestivou minulostí. Je to prosté:

Přines smích do míst, kde jsi plakal/a, radost do údolí smutku, laskavost tam, kde jsi ji sama marně hledala, vítězství do míst proher, podanou ruku do míst odmítnutí nebo pokoření. Chaos a zmatek přetvoř v jasnost a pochopení, strach přetvoř v lásku, nedůvěru v přijetí, strnulost změň na živost.

Máš obrovskou transformační sílu, tak ji použij k dobrým věcem, které tebe vnitřně posílí, jiným pomůžou a přinesou na Zemi zase o kus více světla.

Když totiž třeba:

uspořádáš besedu na téma sebehodnoty ve škole, kde jsi zažila šikanu,

ušiješ zavinovačky pro oddělení patologických novorozenců, kde jsi se svým miminkem prožila krušné chvíle,

začneš studovat emoce a psychiku, protože jsi zažila s tím spojené trauma v raném dětství,

daruješ maminkám samoživitelkám oblečení po tvých dětech, protože víš, co prožívají,

založíš nadaci na pomoc opuštěným dětem, protože jsi sama vyrůstala v kojeňáku,

rozhodneš se pravidelně vozit květiny do domovů pro seniory, protože víš, jak smutné je to místo,

budeš šířit osvětu o zdravém vztahu k tělu, protože i ty jsi trpěla tzv. poruchami příjmu potravy,

začnou se dít věci. Něco v tobě se vyčistí a narovná a ty vyrosteš. Nabereš pochopení, soucit a taky spoustu radosti, že jsi to dokázala. Že jsi změnila svůj příběh.

Viděla jsi někdy film Příběh rytíře, jak se tam krásného Heatha Ledgera ptá jeho tatínek – doškář, jestli dokázal změnit svůj osud? 🙂 Ano, tak přesně takový pocit to je. A je tu úplně pro každého.

Každý může změnit svůj osud, svůj příběh, trápení přetavit do něčeho smysluplného a třeba tím i nádherně inspirovat někoho dalšího a pak dalšího a dalšího…

A nemusí to být vždy velké projekty a obří kroky, důležité je totiž to, že se ti podaří toho svého bubáka vytáhnout na světlo. Tehdy se rozplyne a zmizí. Chce to odvahu a odhodlání, odměnou je pak pevná víra v sebe a pocit dobra, který se nedá ničím nahradit.