O ženách, které neumějí odpočívat

Unavené ženy jsou specifikem naší doby. Běhají z místa na místo, vozí děti do škol a kroužků, chodí do práce, starají se o domácnost, zahradu, a často i o partnera a své vlastní stárnoucí rodiče. Snaží se svědomitě a ze všech sil naplnit požadavky, které jsou na ně kladeny, využít nejrůznější možnosti, ustát nové výzvy… a když by mohly odpočívat, neumí to.

Zdálo by se, že to máme oproti předchozím generacím snazší, když máme tolik pomocníků– myčku, sušičku, rychlé auto… Jenže ruce máme pořád jen dvě a pořád jen 16 hodin bdělého času každý den. Navíc čelíme zcela novým podnětům – díky smartfounům a internetu máme na pár kliknutí na dosah celý svět. A s ním i všechny jeho problémy, starosti a neduhy. Pro soucitné a pečující ženy je tohle obrovsky náročné. Znáš to taky? 10 minut surfuješ po sítích, a když pak telefon odložíš, máš pocit, jako bys zestárla o 10 let.

Máme tendenci brát celý svět jako by byl dítě a my měly vyřešit všechny jeho starosti. Navíc se na sociálních sítí vždycky najde někdo, kdo vypadá, že žije mnohem snazší, zajímavější a báječnější život než my. Pocity selhání, nedostatečnosti a malosti tím ještě naberou na síle a my si připadáme úplně neschopné. Tohle je něco, co nám zanechaly naše maminky a babičky – pečovat o všechny a všechno, a na sebe zapomínat. Nebrat na sebe vlastně vůbec ohledy. Dívat se víc ven než dovnitř. Řešit za ostatní jejich problémy a samy se tím úplně vydrancovat. Pokud jsi dcerou nesmírně pracovité, ale ustarané a vyčerpané ženy, dobře to znáš.

Není třeba ukazovat prstíkem a říkat „ty za to můžeš, mami, žes mě to takhle naučila“, každý máme v běhu času svou vlastní úlohu a zároveň jsme jen my samy zodpovědné za své štěstí. Jde o to, uvědomit si, že nejsi rozbitá ani neschopná, když se znovu a znovu dostáváš do nesmírné únavy a nevíš, jak z toho ven. Neměla jsi to zkrátka od koho odkoukat. Umění být zářivou ženou ve své plnosti se ve školách neučí a naše společnost má za sebou století nepřítomných mužů a supervýkonných žen. Ty můžeš být první, kdo to ve tvém rodu změní a ukáže dalším ženám, jak žít s mnohem větší lehkostí a laskavostí k sobě.

Tím hlavním tématem je tady ODPOJENOST – od svého zdroje, od svých vlastních přání a potřeb. Takže jak se v sobě více usadit, jak se cítit více naživu a v míru sama se sebou? Jak vystoupit z diktátu denních povinností a koloběhu musíš a udělej? Vždyť přece cítíš, jak ti to neprospívá, že tě to zhasíná.

Prvním krokem je vůbec to uvědomění, že tento způsob žití tě drancuje a že to chceš jinak. A protože mysl pravděpodobně začne s tím, že jinak to nejde, tak hned druhým krokem je, toto omezující přesvědčení prolomit. Prásk – a je to pryč. Můžeš si přenastavit vlastní život tak, aby ti v něm bylo dlouhodobě dobře. Protože dopřát si hluboké uvolnění a ztišení mysli není nějaký luxus za odměnu, je to každodenní nutnost, kterou je ale potřeba si osvojit a udělat z ní pravidelný dobrozvyk.