Neodevzdávejte svůj hlas

Proč vlastně lidé při „volbách“ hází svůj hlas do urny? Znamená to, že jej pohřbívají, že se s ním loučí a dál ho mít nebudou? A když lidé odevzdají svůj hlas, znamená to, že pak sami žádný nemají a nemohou jej tedy pozvednout a vyjádřit svou vůli? Jsou snad volby jakýmsi rituálem odevzdání odpovědnosti za svůj život někomu jinému? Rituálem odevzdání moci?

Každých pár let lidé odevzdávají svou moc a pak vzhlížejí k těm „mocným“, obdivují je, naslouchají jim a doufají, že jim pomohou, že za ně a pro ně udělají něco prospěšného, že změní jejich život k lepšímu.

Volby jsou hra vycházející z předpokladu, že jednotlivec není dostatečně schopný, aby o sobě dokázal rozhodovat sám. Proto za něj rozhoduje někdo jiný (=lepší). Kdo? Politici.

Politici jsou iluzionisté. Loutky plnící příkazy někoho dalšího, kdo je mimo obraz a o kom se v novinách nedočtete. Vytvářejí iluzi, že se díky nim společnost mění k lepšímu. Ale kdyby tomu tak bylo, už dávno by žádné volby nebyly zapotřebí, protože všechny problémy by byly vyřešeny. Zeptejte se svých prarodičů, kolikrát za svůj život byli u voleb – mockrát, že? A vyřešilo to něco?

Politika je iluze využívající moc svých diváků k tomu, aby rozehrávala různé druhy fascinujících her a zanechávala je v úžasu, v nekonečných diskuzích o tom, co jak bylo a co jak má být. Proč? Rozptýlení pozornosti. Soustředíte-li se na politiky na scéně, nedáváte pozor, co se děje za oponou a nesoustředíte se na sebe. Díváte se, co oni tvoří a netvoříte vy. Jste živí mrtví, jste sledovači.

Jednou z těchto her na rozptýlení pozornosti jsou volby. Při nich jsou klíčovými prvky barvité vykreslení budoucích lepších časů a kouzlo překvapení. Lidé, posílení pocitem moci a důležitosti, pohřbívají své hlasy, aby pak za odměnu ve velkém finále sledovali losování, ve kterém jako při tahu Šťastných 10 několik míčků s čísly vypadne z osudí. Někteří slaví, jiní se vztekají, společnost je náležitě polarizovaná – přesně tak, aby se jí dalo vládnout a manipulovat jí.

Pokud jste dočetli až sem a cítíte, že je to pro vás pravdivé, je to tu: tajemství iluze politiků a voleb vám bylo odhaleno. Už vidíte ty fígle, karetní triky a krabice s prázdnými dny. Magie je pryč, už nad vámi nemá moc a vám se vrátila ta vaše. Gratuluji vám. Po velkém spektáklu zůstal jen lehce rozpačitý úsměv na rtech a myšlenka „jak to, že jsem to neviděl/a dřív“?

Nejdůležitější je tohle: Můžete teď používat svůj hlas. A nejspíš už víte, koho budete volit příště: sebe. Volte sebe. Jste dostatečně mocní, abyste za sebe mohli rozhodovat.

Všechno to dobré, co se v naší společnosti děje, nepřichází od iluzionistů, ale od lidí, kteří zmocnili sami sebe, spojili se s dalšími a společně zhmotnili právě tu změnu, po které toužili. Svobodné školy, komunitní zahrádky, odpočinkové zóny v zástavbě, remízky a rybníčky, obchody s lokálním zbožím, lesní školky a mnoho dalšího. Lidé dokáží ohromně moc skvělých věcí, když tomu uvěří.  

Nenechte se dál rozptylovat a tvořte to, co chcete žít. Vy sami jste svými vůdci. Volte sebe, každý den.

(Protože čeho se iluzionisté bojí nejvíc? Soudržného kolektivu. Propojených lidí, kteří vidí za oponu, a odhalili jejich triky. A právě to se nyní děje všude na světě. Velké odhalení je tady, rok pravdy a odvahy ještě není u konce.)