Jak nedělat nic – a změnit tím svůj život

Zní to bláznivě, že? Vždyť všude čteme, jak je potřeba jít do akce, když chceš ve svém životě něco jinak. Je to tak, bez konkrétních kroků jiným než obvyklým směrem, se nic nezmění. Je ale zapotřebí otevřít změnám dveře, a tam hraje zásadní úlohu nicnedělání.

Dlouho jsem to neuměla – nedělat nic. Jen tak sedět? Nudit se? To je škoda, ne? Už jen ta představa pro mě byla ztrátou času. Možná to máš stejně a říkáš si, že nic nedělat už snad ani neumíš. Jenže pokud chceš svůj život změnit, pak je nicnedělání alespoň stejně důležité jako dělání.

Dokud se soustředíš na to, co je třeba udělat, plánuješ a reaguješ na to, co se děje ve tvém vnějším světě, pohybuješ se v nižší mysli a stále dokola v mozku obnovuješ ty staré známé „cestičky“. Neuronová spojení, která tě přivedla právě do tohoto bodu tvého života a nesou s sebou jen jasný a předvídatelný budoucí vývoj. Tím, jak soustředíš pozornost na vnější dění (věci, lidi a události, které tě obklopují), zapojuješ své smysly – vidíš, slyšíš, cítíš, ochutnáváš. Tvá mysl to analyzuje a podle toho, co je, sestavuje obraz toho, co bude. Pracuje při tom s minulými zkušenostmi, zvyklostmi a tisíckrát ověřenými postupy. V takovém módu se nic nového nestane.

Jestli opravdu chceš něco změnit, potřebuješ se dostat do nicoty.

Do místa, ze kterého je budoucnost pro tvůj mozek tak nejasná, že ji nedokáže nadefinovat. Potřebuješ zapomenout na plynutí času, na to, kým jsi, co děláš a kam směřuješ. Nedělat nic a nebýt nikým. Ponořit se do prázdnoty. Upozadit smysly a veškerou fyzickou realitu kolem a stát se pouhým vědomím. Tehdy se aktivuje vyšší mysl a ta je napojená na nekonečně mnoho možností toho, co můžeš žít. Rozostří se obraz toho, co žiješ vně, a zaostří se na to, co můžeš vytvořit.

Ten klíč leží v kvantové fyzice – jakmile jen konáš a vyhodnocuješ svou fyzickou realitu, jsi částice a ta má omezené možnosti dopadu. Když si ale dovolíš nekonat a od této reality se odpoutat, stáváš se vlnou. Otevře se ti spektrum možností, ze kterých můžeš zvolit tu svou novou vizi, kterou si přeješ žít. A tu pak můžeš začít podporovat myšlenkami, prožitím v těle, skutky. Mozek je neuroplastický, a tak se postupně začne přizpůsobovat tomu, co ještě nevidíš, ale už přijímáš za možné. Začne vytvářet nová propojení a měnit sám sebe. Tvá vize se pak může stát žitou realitou.

Nedělat nic umožňuje přechod z omezené reality do neomezené. A jak na to? Prostě se zastav, sedni si nebo lehni, vypni vše z venku, co tě ruší, dej si špunty do uší nebo si pusť hudbu (třeba Solfeggio léčivé tóny) a zavři za sebou dveře.

V dnešní době je to pro nás velká výzva, protože množství různých podnětů je doslova na dosah kliknutí, a to 24 hodin denně. Jsme-li v životě s něčím nespokojení, je snadné umlčet tento vnitřní hlas tím, že zahltíme mozek děním na sociálních sítí nebo si pustíme Netflix. Ale ta nespokojenost tu pořád bude a čas od času se objeví, v různých denních situacích. A dokud se jí nepodíváš do tváře, bude tě strašit a bude to bolet. Tak obejmi svou nicotu a pusť se do proměny, se kterou tvůj současný mozek vůbec nepočítá.